Podle právní úpravy insolvenčního zákona účinné od 1. 6. 2019 trvá oddlužení standardně 5 let s tím, že pro dlužníka, který je starobním nebo invalidním důchodcem ve druhém nebo třetím stupni a dále pro dlužníka, který zaplatí alespoň 60 % pohledávek nezajištěných věřitelů, se doba oddlužení zkracuje na 3 roky. Je možné takto stanovené doby nějak změnit nebo jsou naprosto pevné a nijak s dobou oddlužení pohnout nejde? 

Odpověď dává § 412b insolvenčního zákona. Průběh oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty je možné přerušit nebo prodloužit. Smyslem přerušení nebo prodloužení doby oddlužení je pomoci dlužníkovi zvládnout oddlužení i v případě, že má nějaké dočasné potíže s plněním podmínek oddlužení. 

• Pokud je oddlužení přerušeno, dlužník nemusí splácet po určitou dobu dluhy svým věřitelům.
• Naopak při prodloužení oddlužení musí dlužník nadále plnit svoji povinnost splácet a pokračuje ve splátkách po celou dobu, o kterou je oddlužení prodlouženo.

Přerušení oddlužení

Přerušit oddlužení je možné pouze rozhodnutím insolvenčního soudu na návrh dlužníka nebo insolvenčního správce. Soud může rozhodnout o přerušení na konkrétní dobu nebo na dobu neurčitou, vždy je však doba přerušení oddlužení omezena na maximálně 1 rok. Doba přerušení oddlužení se pak nezapočítává do řádné doby trvání oddlužení, takže celková doba, po kterou dlužník zůstává v režimu oddlužení, se o dobu přerušení prodlouží. Přerušit oddlužení je možné jen z důležitých důvodů, jako je například dlouhodobá pracovní neschopnost, ztráta zaměstnání bez zavinění dlužníka, rekvalifikace na jinou profesi a další.

Jakmile odpadnou důvody přerušení, soud rozhodne, že oddlužení pokračuje. Pokud bylo přerušeno oddlužení na přesně stanovenou dobu, tak uplynutím této doby oddlužení pokračuje a soud žádné rozhodnutí o pokračování nevydává. Benefit přerušení oddlužení je možné využít jen jednou za celou dobu trvání oddlužení.

Prodloužení oddlužení

Prodloužení oddlužení má za cíl umožnit dlužníkovi, který pouze o málo významnou hodnotu (např. několika měsíčních splátek) nedosahuje na kritéria splnění oddlužení, aby tato kritéria splnil a dosáhnul účelu oddlužení, tedy osvobození od povinnosti hradit nesplacené části svých dluhů, a to za co nejkratší dobu. To má zvláštní význam především u hranice zaplacení 60 % nezajištěných dluhů, kdy po dosažení této hranice do 3 let je dlužník osvobozen od povinnosti hradit zbytek dluhů. Pokud je zřejmé, že dlužník jen nevýznamně uvedené hranice zaplacení ve stanovené době 3 roky nedosáhne, je možné na návrh dlužníka oddlužení rozhodnutím insolvenčního soudu prodloužit a limit 60 % splnit. Doba trvání oddlužení se tak ve svém důsledku pro dlužníka nakonec může významně zkrátit.

Dlužník musí podat návrh na prodloužení včas, aby o něm soud stihnul rozhodnout. Návrh musí být odůvodněný a také v tomto případě lze prodloužit oddlužení pouze jednou, a to na maximální dobu 6 měsíců.

Jednou ze základních povinností osoby, které bylo schváleno oddlužení, je povinnost vykonávat přiměřenou výdělečnou činnost a získávat tak příjmy, které jsou využitelné pro úhradu nákladů insolvenčního řízení a pro platby splátek věřitelům. Většina dlužníků sice tyto příjmy získává jako mzdu od svého zaměstnavatele v rámci pracovního poměru, nezanedbatelné procento osob však podniká a příjmy získává při výkonu podnikatelské činnosti jako osoba samostatně výdělečně činná zpravidla na základě živnostenského oprávnění. 

Můžu podnikat?

Podání insolvenčního návrhu a následné rozhodnutí o úpadku a povolení oddlužení není překážkou pro výkon živnosti. Živnostenský zákon (zák. č. 455/1991 Sb. ve znění novel) ve svém § 8 uvádí výčet překážek provozování živnosti, které se vesměs týkají konkursu jako způsobu řešení úpadku. Oddlužení mezi překážkami provozování živnosti uvedeno není.

Pokud je tedy živnostníkovi s platným živnostenským oprávněním povoleno oddlužení a schválen splátkový kalendář, není to důvod k přerušení nebo dokonce ukončení provozování živnosti, pokud dlužník dosahuje podnikatelskou činností příjmy, které jsou z hlediska nároků stanovených insolvenčním zákonem dostatečné k plnění podmínek oddlužení. Rovněž je možné, aby se osoba, která aktuálně prochází procesem oddlužení, stala živnostníkem a nadále měla příjmy z podnikatelské činnosti, ačkoliv v době schválení splátkového kalendáře byla zaměstnancem.

Jaká bude měsíční splátka?

Novela insolvenčního zákona účinná od 1. 6. 2019 zavedla speciální pravidla pro oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty pro dlužníky – fyzické osoby, které jsou podnikateli. Tato právní úprava je obsažena v § 398b insolvenčního zákona. Podle této úpravy insolvenční soud uloží podnikateli v rozhodnutí o schválení oddlužení plněním splátkového kalendáře se zpeněžením majetkové podstaty, aby měsíčně splácel minimální nevratnou zálohou splátku vypočtenou ze zisku dosaženého v předcházejícím účetním období. Pokud to není možné, tak se minimální měsíční splátka stanoví z očekávaných budoucích měsíčních příjmů po odečtení reálných nákladů. Pokud ani tento postup není možný, určí se minimální splátka z měsíční průměrné mzdy.

Jak se splátky upraví podle skutečných příjmů?

V průběhu oddlužení potom dlužník předkládá insolvenčnímu správci na konci zdaňovacího období svoje účetnictví nebo daňovou evidenci, přiznání k dani z příjmů, výpisy z účtů a případně další listiny, kterými prokáže, jaké skutečné příjmy a výdaje za uplynulý rok při podnikání měl. Insolvenční správce potom na základě skutečných příjmů a výdajů vypočte, jaká měla být výše měsíční srážky za uplynulé období (tzv. referenční srážka). Pokud je výše referenční srážky vyšší než doposud hrazená zálohová splátka, dopočítá insolvenční správce rozdíl mezí oběma částkami za uplynulý rok oddlužení a vyzve dlužníka, aby rozdíl neprodleně doplatil. Naopak, pokud dlužník formou zálohových splátek uhradil v oddlužení více, než kolik odpovídá jeho reálnému zisku, rozdíl se dlužníkovi nevrací, ale dlužník může požádat insolvenční soud, aby stanovil jinou (menší) výši zálohových splátek na další účetní období.

Významné změny z hlediska délky trvání oddlužení přinesla novela insolvenčního zákona účinná od 1. 6. 2019. Představuje významnou motivaci pro dlužníky, protože pro ně odteď oddlužení může být výrazně kratší, než jak tomu bylo doposud.

Doposud platilo, že dlužník byl povinen uhradit svým nezajištěným věřitelům alespoň 30 % přihlášených a zjištěných pohledávek za 5 let trvání oddlužení. Oddlužení tedy trvalo při běžném průběhu bez výjimky 5 let a dlužník za tuto dobu musel zaplatit minimálně 30 % pohledávek. Pokud však dlužník dokázal ze svých příjmů zaplatit 100 % přihlášených pohledávek dříve než za 5 let, oddlužení bylo skončeno dříve. 

1. Neurčitý časový úsek (100 % pohledávek)

Dle nové úpravy obsažené v § 412a insolvenčního zákona již délka trvání řízení o oddlužení není stanovena jediným časovým úsekem. Především nadále platí, že pokud dlužník zaplatí svým věřitelům s nezajištěnými pohledávkami vše na 100 %, oddlužení je splněno, a to i kdyby trvalo jen několik měsíců.

1. 3 roky (60 % pohledávek)

Novinkou je splnění oddlužení po uplynutí 3 let od schválení oddlužení, pokud dlužník za tuto dobu zaplatí nezajištěným věřitelům alespoň 60 % jejich pohledávek. To představuje významnou motivaci pro dlužníky, kteří navýšením svých příjmů (např. z dalšího pracovního poměru) mohou dosáhnout toho, že oddlužení bude významně kratší a tito dlužníci budou osvobození od povinnosti hradit zbytek svých dluhů již po 3 letech.

Dosažení hranice 60 % splněných nezajištěných dluhů do 3 let oddlužení kontroluje insolvenční správce, který o splnění podmínek zkráceného oddlužení informuje insolvenční soud. Zkrácená doba 3 let trvání oddlužení je dále nastavena v insolvenčním zákoně pro tzv. osoby zvlášť zranitelné, za které zákon označuje starobní důchodce a invalidní důchodce s invaliditou ve druhém nebo třetím stupni. 

1. 5 let (30 % pohledávek)

Posledním časovým úsekem trvání oddlužení je doba 5 let. Oddlužení je splněno a dlužník je osvobozen od povinnosti hradit zbytek nezaplacených pohledávek svých věřitelů tehdy, pokud po celou dobu 5 let trvání oddlužení vynakládal veškeré úsilí, které lze po něm spravedlivě požadovat, k plnému uspokojení pohledávek svých věřitelů. Kritérium zaplacení minimálně 30 % pohledávek za 5 let ze zákona nezmizelo, neboť pokud dlužník zaplatí uvedených alespoň 30 % pohledávek, zákon předpokládá, že dlužník vynaložil potřebné úsilí k uspokojení pohledávek věřitelů a soud již dále tuto otázku zkoumat nebude. Pokud za 5 let oddlužení nebudou pohledávky uhrazeny v minimální výši 30 %, soud na základě zprávy insolvenčního správce posoudí, jestli se dlužník odpovídajícím způsobem snažil uhradit své dluhy a poté rozhodne o splnění oddlužení a o osvobození dlužníka od povinnosti hradit zbytek dluhů.

Pro úplnost je třeba uvést, že doba trvání oddlužení začíná běžet konkrétním datem, které je určeno v rozhodnutí soudu o schválení oddlužení jako datum první splátky.